ÚZKOST.

Jan Vrba

ÚZKOST.
Je svatvečer. – Je před velkými svátky, a těžká vůně růží táhne ze zahrad, dech její teplý je a mdlý a sladký, jak kdosi laskavý by dlaň na čelo klad’... Nad krajinou se modré šero kloní, a v obzor vkrojený hor profil změk’, a větrů tah tak dojímavě zvoní, jak vlhký ztlumený pláč dálných řek... Proč tolik něhy, když vše oplakáno, proč tolik soucitné lítosti tajené – proč právě dnes, kdy čeká slavné ráno mé srdce každým snem svým podle zrazené? – – 33