MODLITBA K ŽIVOTU.

Jan Vrba

MODLITBA K ŽIVOTU.
Zdráv buď, můj živote, veliký, silný a vítězící, slzami radosti splácím ti povinnou daň, když v šeru večerů vonících růžemi v ruce své chvící nábožně beru bílou a chladnou milenky dlaň. Ty ruce bílé, jež často mi laskavě hladily vlasy a budou jednou z měkkého těsta chleba hníst, z těsta, na něž si na polích sebraly nazlátlé klasy, ty ruce bílé, jež radostně zhnědnou, bych měl co jíst. Ty ruce bílé, jež přitisknou k ňadrům tvář mého děcka, by mohlo, ručkama hmatajíc, mléko z nich hltavě pít, ty ruce bílé, v nichž v úžasné, zázračné chvíli té všecka laskavost země a dobrota její bude se chvít. Pod tvým jhem radostně procházím, když líbám milenku na rty, které mu první položí do úst sladký mé řeči zvuk, 43 když líbám hebké tmavé vlasy s opojnou vůní nardy a cítím srdce, jež první živit je bude, horečný tluk. Živote, veliký, silný a vítězící, modlím se k Tobě – otrok i milenec tvůj. Nad naší láskou dobrotiv stůj, milostiv v ochranu přijmi Ji, mne – a jednou i moje robě, jako pán nejvyšší nad námi ruku drž, živote – Můj! – 44