ZPÍVAL MUŽ NA JAŘE S HŘEBENE HOR.

Jan Vrba

ZPÍVAL MUŽ NA JAŘE S HŘEBENE HOR.
Po holém svahu, jenž na lemu obzoru do výše stoupá, vyšel jsem včera, bych viděl, jak z rána slunce se v krvavé záplavě koupá, když rodí den. Zdál jsem se temný a veliký, jako mrak, když z dálky letí hledícím z šera, cítil jsem, že budím žasnutí mužů a těžký strach dětí a obdiv žen. Vyšel jsem na vrchol. – Jak hvězda táhly se do všech stran světa hřebeny pásem, porostlých bory, v nichž uzrála nesčetná jara a léta soustředných kol. V korunách ukrytí ptáci dík radostný přírodě pěli, zeleným jasem do výše proud světla rostl, a hluboko těžkou mlh bělí kouřil se dol. 25 Ze zlaté výhně pod rudými chmurami vyplula z nízka krvavá deska, nad hory, přes mraky sedmerým proudem žár vysoko tryská přes žhavý lem. – Polita růžovým přísvitem tváří v tvář zjevila se mi poprve dneska po lásce, rozkoši, po mukách nervů svých záchvěvy všemi toužící zem. – – Bolí mne krása tvá, v žilách mi divoce krve var zpívá a srdce drtí. – Ztrýzním tě, rozkousám bílými zuby ústa tvá chtivá, v trní chci vplést tělo tvé nazlátlé, zdrásat je – šílený vztekem, by po mé smrti akátových hroznů bělostným vonícím mlékem ňadra tvá počala kvést. – Dívám se na tebe s výše. – Ty tušíš, tajemná říše, co’s našla ve mně, proto ti vichřice v divoké pýše koruny borovic dme. – Milenec nezrodil se ti až dosud tak snivý a měkký, zářící země, slavnější vášnivé srdce snad nenajdeš věky nad srdce mé! 26

Básně v knize Radostné zaslíbení: