Ústa blahem zkulacená

Richard Weiner

Ústa blahem zkulacená Ústa blahem zkulacená
sypou slova, slova sypou. – Hluk pršky. Těžce povstávají, omámená, čtverácký řetěz kumpánů ve vratké rovnováze. A náhle osamělo jedno každojediné a zvrátivši hlavu, a samo, a samo, s hlubokou příčnou vráskou na čele – samo – je to lkající polobůh, oh! hroutící se na kolena, beránek obětní.
33