Rozklenout srázné sametové černo

Richard Weiner

Rozklenout srázné sametové černo Rozklenout srázné sametové černo
 zježené třpytem štíhlých hlatí zrady, sírnatá, modrá stopa pohany se seče s kostíkovou plochou smíchu. Napěchovány rudé holé stromy, zelené květy na nich hustě hnízdí, ježci, jak koule hladcí, kutálejí načepýřenou myšlenku uškrcenou. Vyslyš mé štkání, tmavozraký reku, brněním oděj mě své nelásky, ujařmující smutek srdce promyj hněvivým tryskem tvrdých nálezů. Či lépe srázné sametové černo krabaté klouby rukou, vyhubených, že měly soucit. Vodstva slzí planou, a žádný oheň světa neuhasí ničivý ten požár, ničivý ten požár. Mravenci zvící velbloudů se snaží odvléci stébla – libanonské cedry – a vysíleným nabízejí mštice, krásné a duhové, svá medná břicha. (Vzpomínka na jedno léto, růjné a znojné léto.) Vrou kvasné mlhy bělostného mléka, a kde se protrhly, tam pobřeží, 14 nehybná, modrá vodstva, taktéž vrak skácený na bok. Těžce oddychuje Jakubovým snem, snem Jakubovým, nikdy nemdlícím. Vyslyš mé štkání, orlonosý reku odlidštělý! O tvojí tvář tříští se prškou znoje myšlenka, která hraní v krychlích, skvělá. Nozdry tvé, libou vůní unešeny, bijí jak křídla. Čtyřstopí trpaslíci zahrabují do sypkých oblak nibelunžský poklad, a v pohyblivých runách, psaných hady, lze s jarou myslí čísti hrozné kletby. Myšlenka liběvonná, skvělá krychle, v rekově tváři poprašek třpytný – Bachraté žáby rodí bohatýry a s dívkami je zakrslými žení, jimž daly elfy život. Kněží pláčí, těm sňatkům žehnajíce, a rek-svědekrek-svědek, ojíněn myšlenkou, smíchem říhá. Vyslyš mé štkání, křídlonohý reku! Vykřičník štíhlý, odmítavý trčí. V úderný blesk se lámeš, věčnověká průtrži srázné sametové klenby černa. 15
Básně v knize Mnoho nocí:
  1. A bylo chýrné roztržení mračen,
  2. Rozklenout srázné sametové černo
  3. Na špici dýky, která usmrtila,
  4. Den ještě. Za řinoucím mřížovím halasného slapu
  5. Chovají odevzdané beránky, milující svá rouna
  6. TUCHA SMRTI JE KRÁSNÁ...
  7. – – – jenž řekl: – Věci ochuzují,
  8. Hnětu – hnětu –
  9. Ústa blahem zkulacená
  10. Z nečistě vzňatých trav střevlíčích houfů teče
  11. STACCATO
  12. Náměstí dáví tmu leklejší té, jíž se potí
  13. VZPOMÍNKA Z MORVANU
  14. Trpko pohledět,
  15. Citlivé báně echa pružně komíhají
  16. Odkud? – S ledovců. – Odkud? – Z hlubin. –
  17. VÁLKA
  18. Pastucha haleká, a myslivé se níží
  19. Trýznivá věta,
  20. Jméno! – Tvé jméno pravé, ty,
  21. Hedvábné hmaty vyplašených stonů,
  22. Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic
  23. Prasklá kde duha se klene
  24. Mnoho nocí tísní se na cestách svatebčanů,