KRÁLOVSTVÍ MOJE NENÍ S TOHOTO SVĚTA.

Jan Rokyta

KRÁLOVSTVÍ MOJE NENÍ S TOHOTO SVĚTA.
Království moje není s tohoto světa... Velikou, smutnou pravdu řekl Jsi, Pane, smutná jak bolestný úsměv je tato věta, jako vzdech jeseně prořídlým listím když vane... Království lásky chtěl Jsi na této zemi, dobré Jsi zrní plnou rozséval hrstí, krev Tvá mu rosou být měla, Beránku němý, v bohaté klasy by vyhnalo v zkypřené prsti. Těžce Jsi oral skálu vychladlé země, krvavý pot Ti s čela svatého kanul, trní Ti zbodalo skráň a rozrylo témě, na hoře Golgotě pod křížem zmučen Jsi stanul. Jaké však z Tvojí setby osení vzešlo? Vzpučely lidstvu růže ze svaté krve? Zdali vše do Tvého, Pane, ovčince vešlo? Dobrým-li svět se stal, mrzkostmi nemocný prve... 33 Smutno je v duši...Koukol, trní a hloží vyrostly z Tvojí těžce zorané líchy – kdož byli vysláni hlásat království boží, zasedli ve zlatých ornátech na trůně pýchy. Pravdu Tvou svatou lační hlídali chrti, Ty kde bys žehnal – hadi syčeli kletby, na místě plamenů lásky – hranice smrti vznítili, aby tam pálili klasy Tvé setby... Na bránu dneška věk již dvacátý buší – zdali jsme, Pane, Tvému království blíže? Viz naši bídu a naše otroctví duší, krále a žebráky, zbraně a pouta a kříže! – Na bránu hledím, za níž čeká věk nový, do mraků příštích časů duše má vzlétá – smutně se zamýšlím, Pane, nad Tvými slovy, království Tvoje že není, ach, s tohoto světa... 34