LEGENDA.

Jan Rokyta

LEGENDA.
Vzali knihu svatou a psali mezi řádky, psali neunavně a psali po staletí – smysl slov prý temný a rozum náš je krátký, oni otcové jsou, a my jsme jejich děti. Vzali knihu svatou a mezi řádky psali, každé prázdné místo již vyplněno glossou – potom knihu svatou tak lidu čísti dali, řkouce: V Písmě čtěte, že my jsme světa osou! Avšak zklamali se! Když knihu otevřeli, zář rozlila se, jak nebe když vzplá zoří – svítily to řádky, jež lidu zakrýt chtěli, svítily jak slunce, když ráno vstává z moří. Hořela v nich láska, jež tyto řádky žila, jež je sluncem věků, kol níž se světy točí – zářily z nich v duši, jež v smysl jich se vpila, nevýslovně dobré dvě tiché, mírné oči... 54