BLAHOSLAVENÍ.

BLAHOSLAVENÍ.
V selské jizbě kdysi u bílého stolu, nad nímž obrázků zřít hrubé obrysy, s chudými jsem zased’ ku večeři spolu jedné u mísy. Bodrý hospodař i švítořivá žena, kypré dcery obě – každý náhle ztich’, i to dítě drobné sedí jako pěna, dříve samý smích. K modlitbě spjal ruce hospodář tu starý – povzdech jen to byl, jenž v prostém srdci vstal: „Pane, buď náš host a požehnej nám dary, které Jsi nám dal.“ Zachvěl jsem se v duši při těch slovech víry, po všech kolem stolu v přeletu jsem hléd’, viděl jsemjsem, jak pohled každého z nich čirý slov těch jevil sled. 78 Paprsků proud oknem v jizbu pad’ v té chvíli, prázdné místo září oblil jeho jas – bez dechu zřím, kterak stín tam used’ bílý k stolu prostřed nás. Rusý vlas až k bílé říze v proudech splýval, v očích mír a úsměv nebeský kol úst – v srdci, jak se tklivě po nás kolem díval, lilje cítím růst. Se stolu vzal chleba, jako dávným časem, rukou nad ním činil kříže znamení – a já mnil, že slyším, tichým jak děl hlasem: Blahoslavení.... 79