PŘÍTELI.

PŘÍTELI.
Přítel mne udeřil; rána mě pálí, krev se mi od srdce ku hlavě valí – v lebce mé temno, jen na něho patře myslím si: Proč jsi to učinil, bratře? Řekni, že duše tvá o činu neví, jiný že vzbouřil tvé žíly a cevy, jiný že, pochmurný, vstoupil v tvé tělo, ruku tvou pozvedl na moje čelo. Rci, že on, v pšenici koukol jenž sije, srdce tvé otrávil uštknutím zmije, on že tě zastínil příšerným křídlem, on že byl hněvu, ne srdce tvé zřídlem... Mlčíš, a pohled můj tebe jen dráždí, slyším, stín do ucha šeptá ti: Vraždi! v upíří pohled tvé stahuje brvy, svírá tvou pěst, oko podlívá krví. Odcházím mlčky a tiším sám sebe: než by mě polibkem zradil, jenž zebe, líp jest, když přímo mě udeřil holí. Rána však na čele přece dál bolí... 68