KRVAVÁ ŘEKA.

Rudolf Illový

KRVAVÁ ŘEKA.
SEN těžký měl jsem dnes. – Dnes řeku zřel jsem časně z rána a řeku širokou a valící se krajem v dáli. A řeka pěnila se, jako divou bouří hnána a bušila vždy více v tvrdé kolem sebe skály. Však hrůza! Voda v oné divé řece netekla to, to byla krev, krev černá, krev též kouřící se, rudá. A mrtvo kolem. Jakoby vše zde as bylo klato i na břehu tam krajina, jež byla pustá, chudá. Já slyšel, náhle z hloubi vod jak hrobový hlas vece: ...Jsem krví, kterou člověk prolil ode svého vzniku! A hrobový hlas onen dozněl opět dole v řece a jako echo slyšel jsem jen od skal tisíc vzlyků. Sen těžký byl to. Hrůzou na celém se těle třesa, jsem procit, patře, jak se na mne ranní slunko směje. A myslím-li na onen sen, tu naděje má klesá a duše moje lká a znovu se vždy v bázni chvěje. 7