LODNÍK.

Rudolf Illový

LODNÍK.
MÁ Asiatko, všecek plál jsem tebou, má každá žilka ždála po tobě. Tvých očí plamy dosud krev mi střebou a vlny zřím jen ve tvé podobě. Jsem chladný lodník. Mráz i led je ve mně. Má loď sem větrem byla hozena. Ty vášnivá jsi dcera horké země, jež vášní žije, vášní zplozena. Já dosud míjel, lodníků co zvykemzvykem, a nerad toulal jsem se v pobřeží, však pravým chci teď býti námořníkem, jenž rozkoší se rád též osvěží. Znáš lásky jejich, lásky synů moře, jež z jitra trvají jen do šera – – Bloud ten, kdo pro tebe by snášel hoře, vždyť ztělesněná jsi jen nevěra! Viz, ruka má tvou vlajku dolů snesla a jiná vlá s mé lodi stožárů. K odplutí připravena leží vesla. – Nuž, vzhůru, v kraj chci vášní požárů! 49