ROKOKOVÁ SERENÁDA.

Rudolf Illový

ROKOKOVÁ SERENÁDA.
COMTESSO moje spanilá, ó, rcete, proč jste chladná, vy, jež mé srdce zranila, jak dosud dáma žádná. Jsem zašlých časů troubadour, nováček v milovánímilování, a jak jsem na ten přišel dvůr, opravdu nemám zdání. A nevím ani, jaká moc mne k vám sem žene branou, u vašich oken každou noc že písně moje stanou. Comtesso moje vášnivá, jsem lhostejný vám? rcete! či slova hladká, marnivá, vy uslyšeti chcete? Comtesso, lidu troubadour jsem a ne dvořenínem, já nejsem z oněch nízkých stvůr, být nechci mouřenínem. Ó, povězte mi přece jen, zda přestat mám již pěti a odtud v dál, až bude den, na bílém oři jeti? Comtesso moje maličká, prý velké srdce máte a mnohého prý mladíčka v něm pochovati znáte. 22 Ten markýz, ten váš předešlý, pro nějž as lkáte nyní, ma chère, to nebyl člověk zlý, však líbá vévodkyni. ...Váš nový galán, jenž zná svět a prý je též můj rival, zas odejde, co nevidět, já, naivní, rád vás míval. Comtesso moje spanilá, chcete-li, buďte chladná, vy, jež mé srdce zranila, jak dosud dáma žádná. Jsem zašlých časů troubadour, nováček v milování, však nenávidím aventur, se srdcem zahrávání. Comtesso moje, dobrou noc a pak na neshledanou, mne, hejsa, jakás divá moc pryč od vás žene branou! 23