VEČER KVĚTNOVÝ.

Rudolf Illový

VEČER KVĚTNOVÝ.
TAM zdola hučela k nám bouře jezu a zvony rozezvučely se v dáli. My, spolu sedíce tu, vůni bezu plnými doušky do sebe jsme ssáli. Byl krásný večer, jak jej zná jen květenkvěten, a strom se ptactva hlasy rozezpíval. Prach všednosti byl do prohlubně smeten, v mém nitru bouřil náhlých citů příval. Zpěv ptáků dozněl v korunách již stromů a smyslná noc zamávala křídly. My, sestoupivše, kolem řad šli domů a každý kráčel svého do obydlí. A opět sám, jsem ucítil žal, lítost a slyšel, jak cos mocně: Marno! dělo. V snách před sebou jsem vaši viděl bytost. Dvé vašich očí smutně na mne zřelo. 50