PŘED PÁDEM BASTILLY.

Rudolf Illový

PŘED PÁDEM BASTILLY.
NOC krásná jest a růží vůně sem libě dýše ze sadu. Je těžko jít, když srdce stůně, k spiklencům tajnou na radu. A ten, čí srdce touhou kvílí, zří vítězství vstříc, záhubě, nuž, za malou mám býti chvíli ve staré kapli, v Jakubě, však na řeky zde stojím břehu a hledě vašich do oken, svou duší piji vaši něhu, ó, zdráva buďte, Madeleine! Tak dumám zde již přes hodinu, ač povinnost mne posílá do shromáždění jakobínů, neb zítra padne bastilla! A místo bych šel do konventu, jak zrádce dlím zde nečinně, jsa do myšlenek pohřížen tu: to na vás myslím jedině. A jediné mám pouze přání, bych též já ve váš vstoupil sen, ó, nejdražší mně ze všech paní, též o mně sněte, Madeleine! 28 Již půlnoc zvolna bije s věží a zve mne mezi rebely, dál kráčeje teď po nábřeží, k vám vysílám své pocely. Noc krásná jest a růží vůně sem libě dýše ze sadu, ten, jehož srdce vámi stůně, k vám přijde brzy na radu. Spí klidně Paříž, Tuilerie i Versailles spí. Je tichá Seine. Jda volám: Svoboda nechť žije! Ať žije též má Madeleine! 29