ZATYKAČ.

Rudolf Illový

ZATYKAČ.
SEVERÁK mně v tváře duje, zamrzlá je Sekvana. Mysl píseň vzpurnou snuje, struna je však přervána. V nitru mém je stále vřelo, stále větším žárem žhnu. – Na počest vám, demoisello, novou strunu nyní pnu. – Sníh ať padá a se množí, přece dnes, jak na jaře, u kamene na nároží pěji vám k své guitaře. Struna má teď zvučí nově, nový zní teď z úst mých zpěv; tkví též v nitru buřičově láska, nejen vzdor a hněv. Pěji vám a oněm pěji, společný cíl k nimž mne spjal. – Úklady se v tichu dějí, by se plamen vzpoury vzňal. – V nitru mém dvě hoří výhně: pro vás a pro velkou věc. Za vše, co jste dala vy mně, děkuji vám, vzbouřenec. 30 Severák mně v tváře fičí. Sekvanu již kryje led. Možná, že mne zítřek zničí a že jsem tu naposled. Stěží z bastilly kdo vyjde. Zatykač je hrozný list. Zda si pro mne stráže přijde, lettre de cachet bude číst? Velký mráz je. Sníh se množí. Kéž bych zase na jaře u kamene na nároží pěl vám ke své guitaře! 31