DOSTAVENÍČKO.

DOSTAVENÍČKO.
JSOU okamžiky v lidském žití, jež nikdy se již nevrátí. Jen jednou lze se v pravdě zpíti šílenou vášně závratí a chce-li kdo se zpíti znova, jed nalezne pak v kalichu, nejsladší víno hořkost chová, je ve všem dávka utrýchu. Jak obraz mistra Fragonarda pro krásnou paní Dubarry být zdá se to. – Též v písni barda vám děkoval jsem za dary. Je nyní trochu jiná doba a jinak zní teď lásky svod. Již zaměněna garderoba, dřív gentilhomme, teď sansculotte. – – Byl právě s vojskem kdesi v jihu váš nejnovější, colonelcolonel, a již jste u mne byla v mihu, bych na večer v sad s vámi šel. Co událo se, zapomněl jsem a záhadou je dosud mně, že takovým já stal se smělcem, vás v skrytu zlíbav horoucně. 26 Je pravdou, chce-li zpít se znova kdo rozkoše zas kalichem, ten pozná, víno jed že chová a otráví se utrýchem. – ...Chtěl pít jsem z číše ještě jednou – já po vás šílel bezmála – však pohrdla již pouze jste mnou a mně jste se jen vysmála. Že komedie byla to snad, neb Pařížanky raffinement, přec nevěřím, ač musím doznat, že v sítě vpad jsem, krásko má! Vy kamenem jste po mně vrhla, však jen má pouta rozbila, vy poslední jste pásku strhla, již nelze nazpět, rozmilá! 27