V KONCERTNÍ SÍNI.

Rudolf Illový

V KONCERTNÍ SÍNI.
TO bylo na sklonku dne pošmourného, rozžato bylo v sále na sta svící, jím zaznívaly zvuky Čajkovského, té hudby radostné a jásající. Při písních, jež se táhly ruskou plání, při zvonů znění, rytmech Marseillaisy, vy zjevila mně jste se z nenadání, ó, tenkrát neznala má radost mezí. A z očí vašich zazářily plamy, jež sežehly mně poslední mrak s čela. Má duše všecka plna byla vámi. Jásavá hudba Čajkovského zněla. A po roce, když leželo kol jíní, když blížila se ke mně smutku liga, vás opět uzřel v koncertní jsem síni, nyjící zvuky zněly však dnes Griega. Tón sálem rozléhal se roztoužený, dech vášní těžce na prsa se kladl. Mne upoutalo zas dvé zraků ženy a nadšení žár znovu v nitro padl. Mou duší hudby zvuk se počal chvěti, mou hlavou zase víří snové krásní. Jdu zpívat vám. Svou hymnu chci vám pěti, vám, která sama jedinou jste básní. 45