KROČEJE.

Rudolf Illový

KROČEJE.
PLÁČ tichý v ranní mlze pozvolna se chví, jak houslí slabý tón. Jde smutek po kraji a všechno zaplaví, rve temný z prsou ston, jde smutek po kraji, v plášť schoulen krvavý. To někdo umírá, kdo přál si života, neb v duši cítí děs, vstříc ze dnů žití že mu vane nicota, snad v záhubu i kles. Tak nad krajem se nyní smutek mihotá. Teď budou dělníci tu kráčet z předměstí, jimž smutek údělem a setkají se s těmi v ulic rozcestí, jimž vše je účelem a v okamžik v nich vzplanou vzdoru předzvěsti. Již nad zmlženým krajem dozněl pláče tón, jen ozvěna se chví. Kdes rozezvučel náhle tovární se zvon. Jdou krajem postavy a věští příchod radosti a smutku skon. 5