RANNÍ ZPĚV.

R. Bojko

RANNÍ ZPĚV.
Hovoří k duši mé světla a červánků let: V neznámá daleka, v žasnoucí svět. Tam, tam, kde tušíme touhami všemi, úzkostmi, nadějemi nového člověka, na nové zemi. Kupředu, kupředu, vpřed! Bolestným zápasem osud svůj utvářet, hníst. S větším a větším úžasem nového života list obracet, číst. Pevný žebř pevnými hřeby přikovat k zemi a nebi, vstoupat se vztyčenou lebí, vítězstvím Jakoba jist! K sladkému Ježíši 7 z večerních, půlnočních tich. Z jitřních však plapolů na hory nejvyšší, k zářnému, věčnému Apollu, k Musám všem, Olympu jich. Sražen pak s vypiaté dráhy přes příkré, skalnaté svahy řítit se bez nářků, nahý, zpokorněn, smířen a tich. 8