VZKŘÍŠENÍ.

R. Bojko

VZKŘÍŠENÍ.
Do rovin jásají zvony: hosanna, hosanna – – Čemu –? Že křesťanem nikdo a každý – –? Že vstal a umřel zas, na vždy –? Ó, vítězi bledý. Slyšíš smích satana? Tvá velká pře tenkrát již prohrána, slavičí píseň dolkána. Prapory vinou se k žerdím, třepetají. Zvonky jak děvčátka u školy štěbetají: Vstalť jest, vstal... Kde však s tyranem smíření, vzdání se, něha, zla a bolesti ztišení – –? Ó, utěšovateli smutků – – Vzkříšení –! Ze zdvižené, zlatem zářící monstrance jeho tělo, měsíček bílý, se směje. Muziky hrají. Dav pěje, dav kleká – – Před tebou, Kriste –? Před zlatem, obnovou smyslů, krve a růjnosti návratem – –? Ó, nadarmo ubitý za pokřtěného pohana – Ó, veliký snílku – – Cizinče země – – „Hosanna“... 35