LETCŮV PÁD.

R. Bojko

LETCŮV PÁD.
V úžasně sladké, závratné chvíli Jovišův orel posvátný, bílý, chopil ho do žhavých spárů, spirálou kolmou k výšinám nes. Pojednou zasažen střelou bílého žáru rozevřel drápy – s výkřikem hrůzy a bolu řítil se letec dolů a dolů, na ostrov malý, ztracený kdes. Stojí tu němý, zraněn a bídný. Dokola kolem kamení, kamení. A žádná loď bílá, žádný člun vlídný nepluje v tato neznámá místa. A nad hlavou velikých křídel šumění, žhavost těch spárů v rozbitém rameni. 44