BOZI A LIDÉ.

R. Bojko

BOZI A LIDÉ.
Jsou kdesi v daleku vždy, bůh a bozi. Nic nikdy neřeknou, jen hrozí, hrozí – oh, němé skály nad zem schýlené. Jde lidstvo užaslé v jich těžkém stínu. Chce blíž – chce výš – chce za ně, nad skalinu, a náhle v hloub se zřítí, šílené. Jak slunce, žhavá slza nebes, skanou v tmu věčnosti a zítra nově vzplanou jak slunce ve své slávě nad moři. K nim věčně s břehů země zkrvácené vztahuje lidstvo ruce zpřerážené, jak ponoří se a zas vynoří. Čas občas o jich trupy, zlaté vlasy s posměchem krvavou dlaň otírá si, však zítra s prosbou, hrůzou pokleká. A bijí, bijí bozi, kati smaví. Však zítra Jakobův žebř sami staví až k nebi pro smutného člověka. Vždy pospolu, vždy srostlí, bozi – lidi. 27 Vždy zápasí, vždy ctí se, nenávidí, nesnesou blízkosti své vzájemné. Čím více kroky odvážné se blíží, tím s větší výšky, větších dálek vzhlíží fantomy sladké, hrůzně tajemné. Ó, věčně ubíjení, věčně živí, ztracení v temnotách a oslniví, průvodci do neznáma z neznáma! Pochmurní Atlanti, již na ramenou nesete tento svět, zem rozloženou, a přece jdete vždycky před náma! 28
Básně v knize Na tichém ostrově:
  1. RANNÍ ZPĚV.
  2. JITŘNÍ.
  3. RÁNO.
  4. VLÍDNÝ VEČER.
  5. BÍLÁ NOC.
  6. SVATÉ TICHO.
  7. V LESE.
  8. JARNÍ.
  9. PODZIMNÍ.
  10. POPRAVČÍ.
  11. MÉ LOUKY.
  12. RODNÉMU KRAJI.
  13. BOZI A LIDÉ.
  14. BŮH.
  15. LIDSTVO.
  16. TRAGIKA MNOŽSTVÍ.
  17. VZKŘÍŠENÍ.
  18. VÁNOČNÍ.
  19. MODLITBA.
  20. KRÁSA.
  21. LETCŮV PÁD.
  22. SMUTEK Z DÍLA.
  23. MUŽŮV ZPĚV.
  24. NA OSTROVĚ.
  25. NA ROZHRANÍ.
  26. POLEDNE.
  27. PO POLEDNI.
  28. V NEMOCI.
  29. T G. MASARYKOVI.
  30. Z VĚKŮ DO VĚKŮ.
  31. KE SLETU.
  32. VŠEDNÍ PŘÍBĚH.
  33. MALÝ HRDINA.
  34. ZPRÁVA Z NOVIN.