BŮH.

R. Bojko

BŮH.
Jak obří hlava dálných hor se zdvihá, vzpíná nad obzor a kamennýma očima vše zří a objímá, však nevnímá a nevnímá. Spí v srdci jako v jezeru fosilní zbytky ještěrů. Však pojednou se vynoří jak těžké slunce nad moři a hroznou slávou zahoří a hovoří a hovoří – – 29