V NEMOCI.

R. Bojko

V NEMOCI.
Poražen na zem, cítě těžkou tlapu bestie žluté na svém životu, po prvé lidskou bídu plně chápu, ubohou malost, bezmoc, nicotu. Co jsem teď? Hromádka jen masa, v níž každý sval a nervy chvějí se, – když ona bestie je škube, drásá – jak nabubřelý rosol na míse. Na klínu přírody jen loutka hrací, jíž s dětskou rozkoší rve útroby. Jen jáma vzdechů, roura zažívací nečistot plná, vředů, hniloby. A vysoká je hora utrpení, již nelze obejít ni přelézti, pod níž se celá lidská podstať mění jak láska lichých přátel v neštěstí. Oh, člověk chorý člověkem už není, však uvázaným psem, jenž zuby cení a kolem vztekle chňapá bolestí – 56 Na zemi leže pod bestií žlutou, smrt vida plížiti se z daleka, po prvé plně cítím sudbu krutou, moc bohů, ponížení člověka. 57
Básně v knize Na tichém ostrově:
  1. RANNÍ ZPĚV.
  2. JITŘNÍ.
  3. RÁNO.
  4. VLÍDNÝ VEČER.
  5. BÍLÁ NOC.
  6. SVATÉ TICHO.
  7. V LESE.
  8. JARNÍ.
  9. PODZIMNÍ.
  10. POPRAVČÍ.
  11. MÉ LOUKY.
  12. RODNÉMU KRAJI.
  13. BOZI A LIDÉ.
  14. BŮH.
  15. LIDSTVO.
  16. TRAGIKA MNOŽSTVÍ.
  17. VZKŘÍŠENÍ.
  18. VÁNOČNÍ.
  19. MODLITBA.
  20. KRÁSA.
  21. LETCŮV PÁD.
  22. SMUTEK Z DÍLA.
  23. MUŽŮV ZPĚV.
  24. NA OSTROVĚ.
  25. NA ROZHRANÍ.
  26. POLEDNE.
  27. PO POLEDNI.
  28. V NEMOCI.
  29. T G. MASARYKOVI.
  30. Z VĚKŮ DO VĚKŮ.
  31. KE SLETU.
  32. VŠEDNÍ PŘÍBĚH.
  33. MALÝ HRDINA.
  34. ZPRÁVA Z NOVIN.