NÁVRAT

Růžena Schwarzová

NÁVRAT
Na stole teskní kytka vřesu – básnířka má psát verše a básnířce chce se štkát. To nebyl ulice hlas – ne, to byl výkřik lesů, hle, listí padá, padá a zítra začne v říjnových deštích umírat. Byly tak krásné toulky se psem lesy a poli, bylo tak krásné s podzimem a větrem rozmlouvat, tulačka chtěla by plakat, tulačku srdce bolí, že neuvidí babí léto mezi stromy vlát. Tam venku svátým listím v zamyšlení ryšavý říjen brouzdá se sám a sám. Proč každé ráno probouzím se na kamení, když každý večer na zeleném mechu usínám? 13