STESK

Růžena Schwarzová

STESK
Tamaryšky, myrty, nevysílejte vůni, usnadněte mi rozloučení, v roztoužení nevztahujte po mně ruce olivy! Nelichoť se ke mně, břečťane kypivý, ať unesu stesk té hodiny. Beze mne háj oleandrů odkvete! Na rozloučenou co mi řeknete, vavříny? Silenky, pryšce, zachovejte mi vzpomínku! K tobě si, planý ječmínku, jenž chvíš se v maestralu dechu, jdu pro útěchu. Lapadské růže, dech květné vaší sprchy ucítím za tisíci vrchy... Miluji tě, chudá krajino horská, lásku vám vyznávám v hodině rozloučení, hřbitovy mezi skalami, zelené zahrady s palmami, předoucí ženy s tesknotou v lících, oslíci špinaví, utrýznění, již hlasitě pláčete na vinicích, tebe, lapadský ráji, cesto v nebe – ale především tebe, zázraku: veliké, nevysvětlitelné moře. 42 Moře s odrazy oblaků, s úsměvy, vzdory i hněvy, s chocholy vln, s hvězdami majáků, s rybářů, lodníků zpěvy, na kovové modři se zlatými skvrnami, s přeludy plachetních lodí, s přízraky parníků, s dálkami, k nimž lodivod sen vodí, jež lichotně zvou v objetí srdce v plen dané bóře – kdo mne vysvobodí z tvého zajetí moře? Ty jsi mi odvyklo touhu všudypřítomnosti, propusť mne v pokoji, dej mi své ctnosti: svou sílu k odboji, svou šíř i hlubiny, své věčné vření... – – – – – – Tamaryšky, vavříny, nevysílejte vůni, usnadněte mi rozloučení... 43

Básně v knize Barevný svět: