NA LYŽÍCH

Růžena Schwarzová

NA LYŽÍCH
Z modra a stříbra je ulit den, hlaholí slunce a sníh – stříbrný lese, stříbrný lese, až k oblakům jsi mne zdvih’! Nad lesem nebe čekankou kvete, hlas ticha slyš vlající, přede mnou, nad mnou vítr letí, u rtů má polnici. Mé lyže sviští, mé lyže se smějí, les zvučí jak stříbrný šíp, srdce a lyže se předhánějí: „Chyť si mne, větře, chyť!“ Šílená jízda mi bere dech, jak rychlík letím, jak pták, tvář má je žhavá a srdce mé smělé – doletím? Předstihnu mrak? Padají slunci růže s dlaní, na sněhu večer krvácí. Modlím se: „Dej, ať jsou statečni v boji tví, živote, vojáci!“ 22