NA MIHAJLU

Růžena Schwarzová

NA MIHAJLU
Na Mihajlu v podvečerní době odpouštím životu, odpouštím sobě, je jistě sladko spát tu: živote krásný, živote krutý, trnovými šlehal jsi pruty, dnes podáváš šalvěj a mátu... Na Mihajlu v podvečer dnešní ticho je mešní, chvílemi vítr jen šumí v růžích své dumy – na Mihajlu bolesti není, jen mír a utišení... Ty, živý, jenž se zde zastavíš, slyš ševel trav tklivý: zde spí conte Vojnovič pod cypřišemi, usmířen se vším a se všemi, poutník, jenž doputoval... Ty, který putuješ dál, statečně barvy života nos a pros, abys též jednou po bouřlivém chvatu lehnout směl pod cypřiš, šalvěj a mátu, a abys pokojně spal... 41