POUŤ

Růžena Schwarzová

POUŤ
Matičko Boží provodovská, tys láskyplná, hodná, hezká, viz, jdou se k tobě přivinouti tvé ovečky o slavné pouti, matičko Boží... Průvodů dvanáct přišlo z dáli, korouhve nad obilím vlály, z Ludkovic, Sumic, z mnohé strany přišli, ó, pohlaď jejich rány, matičko Boží... Každého shlédni na člověka, na ženu, lásky plod jež čeká, na stařenku – věchýtek k pláči – jež v kostele se v koutek tlačí, i na cikánské dítě hnědé, jež modliti se nedovede, matičko Boží... Je tvůj ten šohaj od Vlčňova, jenž plachou lásku v srdci chová, Maryška, která ruce spíná a kvítek máku připomíná, i kluk, jenž s tatíkem sved’ válku, než vyškemral groš na píšťalku, matičko Boží... 20 Tisíckrát pozdravujem tebe...“ ta píseň otvírá nám nebe a řekou teče z kostelíka, kde tisíc srdcí prosí, vzlyká, kde tisíc srdcí víra sílí – dej, darmo by se nemodlili, matičko Boží! 21