VYZNÁNÍ

Růžena Schwarzová

VYZNÁNÍ
Pane kapitáne, musím vám to přece jen povědět, mé srdce pro vás plane, protože jste objel celý svět, protože máte oči jako dvě jiskry zlaté, laskavou tvář a upřímný smích, protože rád se mnou besedujete, protože mne často pozvete nahoru na můstek lodní. Mám vás raději den po dni. Jistě jste nejmilejší ze všech kapitánů, již plují na všech lodích světa, protože dovezl jste nás do Lisabonu, kde voní ananas, zázrak jižního léta. Chtěla bych býti nejmladším důstojníkem na vaší veliké lodi, která se po týdny vlnami brodí, tím rozkošným uličníkem – tím panem Lucienem s krásnýma očima a krásným jménem, kterého máte otcovsky rád – což nevíte snad, že v dětství jsem chtěla být námořníkem? Chtěla jsem plouti kolem cizích měst a perly vozit z dobrodružných cest, 30 zmámena zřít, jak na jevišti světa barevná krása pro mé oči vzkvétá... Ale, žel, kol celého světa nepopluji – ještě si vám na to požaluji, dětský sen že vždycky život zabije. Beze mne, žel, poplujete k břehům Indie... Námořníci jsou volní ptáci – pták odlétá volně, pták volně se vrací a nezná hrůzy klece. Pane kapitáne, až se vrátíte své bludné ze dráhy, přijeďte, přijeďte k nám do Prahy! Slíbil jste mi to přece...! 31