Tulácká

Věra Vášová

Tulácká
Milovali jsme bouři, srdce mé, zda pro to ticho, které bývá po ní? Po cestě daleké k náručí dojdeme, které jak chůvina ňadra sladce voní. Nikoho za nocí světlo tak neláká, jak lampa za oknem myšlenky tuláka. Krásná a nešťastná Meluzina vzlyká a pěje u komína, a ti, co se dole u krbu hřejí, při jejím nářku si báje vyprávějí. Milovali jsme bouři, srdce mé. Zda pro ni samu či pro ticho po ní? Nám, kteří po mořích, po horách touhu svou sejeme, zdaleka domovem údolí hlína voní. 15
Básně v knize Balady a meditace:
  1. Sancta Veronica
  2. Narozeniny
  3. Společenství stolu
  4. Večer
  5. Rybář
  6. Meditace
  7. Tulácká
  8. Křižovatky
  9. Vítr k ránu
  10. Soucit
  11. Podzim
  12. Zvony
  13. Až přijde
  14. Nad hlubinou
  15. Rozhovor
  16. Lampy
  17. Řeč krajiny
  18. Chrastavec
  19. Míjení
  20. Svatvečer a dítě
  21. Až tam
  22. Poslední
  23. Nazpět
  24. Nad podobiznou mé matky
  25. Jitro
  26. Obnova
  27. Sluneční hodiny
  28. Portrét ženy
  29. Samota
  30. Myslela jsem, že umru