Podzim

Věra Vášová

Podzim
Švestkově ojíněný den, v závojích mlhy hoříš vzňatá, chceš být dnes krásná, jsi tak dojemná, jsi ještě milenka, a jsi už svatá. Dozráváš vínem a kdoulemi, mateřská léta rozkošnice. Marnosti slza list žlutý na zemi, vzdech Magdalény v plápol svíce. Bakchickým révím si věnčíš tvář i čelo, s něhož vášeň sňata. Dívám se: je to svatozář, ó země na nebesa vzatá! * Byla jsem jako jabloň plodná, vítr očesal ovoce mé. Marně se k nebi vzpínaly větve, jak slzy skanulo do prachu ovoce mé. 19 Dík krátkozrakým očím tvým! Stín ratolestí na zeď sluncem kreslený, v zákoutí teplém zpívá vodomet – bíle a růžově tobě pořád kvetu, nevidíš v hloubce fialový stín. Svou zbylou žeň jak ptáci první hnízdo chráníme, než slunce v mlhách spadne do hlubin. 20
Básně v knize Balady a meditace:
  1. Sancta Veronica
  2. Narozeniny
  3. Společenství stolu
  4. Večer
  5. Rybář
  6. Meditace
  7. Tulácká
  8. Křižovatky
  9. Vítr k ránu
  10. Soucit
  11. Podzim
  12. Zvony
  13. Až přijde
  14. Nad hlubinou
  15. Rozhovor
  16. Lampy
  17. Řeč krajiny
  18. Chrastavec
  19. Míjení
  20. Svatvečer a dítě
  21. Až tam
  22. Poslední
  23. Nazpět
  24. Nad podobiznou mé matky
  25. Jitro
  26. Obnova
  27. Sluneční hodiny
  28. Portrét ženy
  29. Samota
  30. Myslela jsem, že umru