Křižovatky

Věra Vášová

Křižovatky
K tomu, co nebylo, co jenom mohlo být, na křižovatky dnů, je hřích se navrátit? Mlhami tkaný šat, tvář shaslou ve vodách v půlnoční vidět čas, za nimi jíti v snách? Cit, jenž se nerozvil, nezazvonivší smích, neznámých lidí hlas, směr jiný kroků svých, co nikdy nebylo, co však kdys mohlo být – Tam, kdes to pochoval, se musíš navrátit. 16