Zvony

Věra Vášová

Zvony I.
Maličký zvonek utíká. Kuličky rtuti rozsýpá, každá se ztrácí v trávě, zbude jen jedna veliká. Utíkej honem, chytej čas. Modli se, jez, a pracuj zas, abys moh, než se sešeří, uchystat červům večeři. 21 II.
Skleněný zvon přiklopil svět, ty jsi v tom a nemůžeš zpět. Nahoře hvězdy, na dně pole, myslíš, že jdeš, a chodíš v kole. Bije, bije a bije klekání, na pastvu mraky vyhání, tvůj tep a věčnost počítá. Než vyjde měsíc, usneš v pláči, a venku zaleskne se, spáči, tvá touha v polích rozlitá. 22 III.
Na zemi rakev, nad ní zvon, u něho rytíř v brnění. Až rukavicí udeří, potom se všecko promění – co se za siným nebem zdvíhá, co v rýhách černé země číhá, to vyjde ven, až bude teď. A zatím rytíř v brnění v svůj náhrobek se promění. 23
Básně v knize Balady a meditace:
  1. Sancta Veronica
  2. Narozeniny
  3. Společenství stolu
  4. Večer
  5. Rybář
  6. Meditace
  7. Tulácká
  8. Křižovatky
  9. Vítr k ránu
  10. Soucit
  11. Podzim
  12. Zvony
  13. Až přijde
  14. Nad hlubinou
  15. Rozhovor
  16. Lampy
  17. Řeč krajiny
  18. Chrastavec
  19. Míjení
  20. Svatvečer a dítě
  21. Až tam
  22. Poslední
  23. Nazpět
  24. Nad podobiznou mé matky
  25. Jitro
  26. Obnova
  27. Sluneční hodiny
  28. Portrét ženy
  29. Samota
  30. Myslela jsem, že umru