Jitro

Věra Vášová

Jitro
Blesk dveří otevřených do slunce a rána, zívnutí země sytě bezstarostné, tak ze široka chválit umí Pána zpěv kohoutí a lidské srdce sprostné. Dojačka plná pěnivého mléka, vzduch drsně lahodný a nohy studí rosa, dvůr plný slunce, které po zdi stéká, a radost tančí na trávníku bosá. Tak jako tebe, stříbrošaté ráno, tak miluji jen podzim zlatě plavý, jenž na šatech má šípků postříkáno a rudé listí za ozdobu hlavy. Tak jitro zemské světlu srdce vrátí a jeseň mluví ohni tlumenými, požatých polí obětními dýmy o světle na horách, jež tma už nezachvátí. 38