Až tam

Věra Vášová

Až tam
Ze žalu, z hlubin, ze sítin vrásek pohlédly na mne oči tvé. Alejí dnů a všedních svých lásek jdeme k té jedné ztracené. Ta byla v nás už od začátku světa, dívej se, dívej do hlubin. Jak v tříkrálovém zrcadle splétá vlnění čar tvůj odraz a stín. Nad širou zemí jenom boží muka rameny svými tmy tvé přikryla. A tvoje srdce neznámá ruka do paty kříže vyryla. 33