Poslední

Věra Vášová

Poslední
Ó donna Chuana, v mantille noci snící, červenou růži v načesané kštici, vyšla jste hledat dobrodružství hvězd. A plamen srdce kryjíc bílou rukou, rty úsměvné a políbené mukou, střevíčky z atlasu jste kladla v bláto cest. Pastýřko blouznivá na pouti k jarním hájům, kdo řekl vám, že podobny jsou rájům, lovkyně proměn stínu člověka? Za srdce touhu se jen tělem platí, poznáte pozdě, až se dny vám zkrátí, že velké Setkání nás nikde nečeká. V šat smutné krásy přísně zahalena svých deset životů už dala žena za prázdné náručí a prázdnou dlaň. Dát ani vzít – jak chudoba ta zlá je, „za trochu lásky šla bych světa kraje“, a v bílou podušku už padá moje skráň. 34 Ó donna Chuana, ty marně hledající, ovečko zbloudilá, Marie nekající, ty z lásek všech jen jednu míjejíc, tu na kříži, jež tebou nepoznána za tebou šla a v smrti milována tě nalezla a políbila v líc! 35
Básně v knize Balady a meditace:
  1. Sancta Veronica
  2. Narozeniny
  3. Společenství stolu
  4. Večer
  5. Rybář
  6. Meditace
  7. Tulácká
  8. Křižovatky
  9. Vítr k ránu
  10. Soucit
  11. Podzim
  12. Zvony
  13. Až přijde
  14. Nad hlubinou
  15. Rozhovor
  16. Lampy
  17. Řeč krajiny
  18. Chrastavec
  19. Míjení
  20. Svatvečer a dítě
  21. Až tam
  22. Poslední
  23. Nazpět
  24. Nad podobiznou mé matky
  25. Jitro
  26. Obnova
  27. Sluneční hodiny
  28. Portrét ženy
  29. Samota
  30. Myslela jsem, že umru