Portrét ženy

Věra Vášová

Portrét ženy (Z. W.)
Ta krásná hlava, rozumná a bystrá, když umně klade důvod po důvodu ve službách věci! Žačka svého Mistra, práv průkopnice, v čelo do průvodu se staví Pallas Athény, pak hrdě na řečništi se žhavou vírou hlásá úděl ženy příští. Kdo znáte ji, když odloživši kopí, zasněna, sama, něžně oči klopí? Jak slunce na krajině leží úsměv sladký na drobných rtech, a její srdce, srdce ženy, matky, na cizí myslí osiřelé děti, jež chrání pak a vine do objetí, jak slípka úzkostná se shání za kachňátky. To vše skryl hrob. Jen stará podobizna i ducha úsilí i bolest srdce vyzná. 41