Menhart z Hradce.

Adolf Heyduk

Menhart z Hradce.
Co to zvoní smutně, táhle? Menhart z Hradce umřel náhle, naposledy z těžka vzdech’ dobrý křesťan, špatný Čech. Pohřben jest, leč v řeči lidu bloudí dál a nemá klidu, Lipan kol a Hřibů straší, zvěř i lidi v poli plaší. S mraky o závod se honí poběsilém na komoni k hrozné pokutě a muce a meč krvavý má v ruce. Všeho leká se a trne, z úst na sebe kletbu hrne, ale z žalu ani klení míru není, klidu není. 70 Místo měsíce, když svítí, zlatý kalich, jest mu zříti, a kam pádí a kam žene, Tábory zří zavražděné. Kvapíť za ním v kletbě, lání, porubaní chudí, páni, kněží, starci, ženy, děti, přes řeky i hvozdů sněti. Křik a pláč a naříkání k útěku ho popohání, vždy a stále Lipan kolem, nivou, polem, vrchem, dolem. Za bouřných tak jezdí noci bez pokoje, bez pomoci; kůň se vzpíná, Menhart třese, a kdo vidí, křižuje se. 71
Básně v knize V zášeru minulosti (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 18):
  1. Smrt Břetislavova.
  2. Záloha.
  3. Záviše z Falkenštejna.
  4. Noc před bojem.
  5. Mistr Jiří.
  6. Smrt králové Anny.
  7. Václavův přípitek.
  8. Hus.
  9. Teplá hlína.
  10. Husitský desátek.
  11. Přísaha.
  12. V zemi to duní.
  13. Černý host.
  14. Menhart z Hradce.
  15. Jeronym na hranici.
  16. O Mladvaňkovi.
  17. Smír.
  18. Hody kostolanské.
  19. Korvínova smrt.
  20. Kiniszi Pál.
  21. Czobor.
  22. Albrecht z Kolovrat.
  23. Pokuta odpadlíků.
  24. Znamení.
  25. Jan Jesenský.
  26. Pozdní smír.
  27. Pod popravním lešením.
  28. Chebský kvas.
  29. Valdštýn.