To zdá se jen...

Růžena Jesenská

To zdá se jen...
To zdá se jen, že klesnem kdys a budem pohrobeni, že přijde někdy ruka čís s rozmachem v zvyky denní, že udolá nás, udolá, tak zvolna, ale jistě, – – ne, nepracujem do pola na svatém našem místě, my všickni stejně milujem, kdo řekl by, že míň neb víc, zde srdce je – i ruku sem, vše ostatní buď nic! My jdeme dál a jdeme výš, kdo jinak o tom sníval, to dávno snil, to dávno již zlý vlastí táhl příval, 78 v nás touha pučí po díle a láska k rodné zemi jen k životu – ne k mohyle, vlasť jedna – mezi všemi – tu všickni stejně milujem, kdo řekl by, že míň neb víc, zde srdce je – i ruku sem – – vše ostatní buď nic! 79