TÍHA VĚČNOSTI

Jiří Karásek ze Lvovic

TÍHA VĚČNOSTI
Tma, němá přadlena, žal tkala v touhu mou, Když klamné naděje se v mrtvém prázdnu chvěly, A jenom za nocí mé zraky pojednou V modravé zrcadlo se nebes obracely. Jak hvězdy vyvolil jsem věčnost dráze své. Jich stáří netkne se, ni změny pro ně není, Jdou tiše azurem, křišťálně mrazivé. Kdo věčným býti chce, ten zvolil osamění. Sonáto mlčení v hvězd monotonní pouti, Jak tížíš duši teď, jež dychtí rozepnouti Svých křídel vanutí v zlat roztavených sen! Jak z číše omamné, v níž rozkoš krve vznítí Žeh vášně, raději chci život chvíli píti, Než v marných paprscích jít k věčnu samoten. 9
Básně v knize Endymion (in Spisy Jiřího Karáska ze Lvovic, svazek 14):
  1. VĚNOVÁNÍ
  2. TÍHA VĚČNOSTI
  3. ZJEV Z MINULA
  4. MARNÁ PÍSEŇ
  5. TOUHA PROKLETÍ
  6. POZDNÍ LÁSKA
  7. ZHASLÝ KLAM
  8. POUŠŤ
  9. SPLEEN
  10. CHORÉ JARO
  11. ZÁPAD
  12. PSYCHE
  13. DŮVĚRNOST V SOUMRAKU
  14. OPOJENÍ
  15. SESOSTRIS
  16. GALATEA
  17. ECHO
  18. HYAKINTHOS
  19. ENDYMION
  20. NARKISSOS
  21. IKAROS
  22. KURTISÁNA TRYFAINA NA AMETYSTOVÉ KAMEJI, VĚNOVANÉ CHARMIDOVI
  23. ALKIBIADES
  24. SAPFO
  25. VYHNANSTVÍ
  26. FRANCESCA DA RIMINI
  27. POSLÁNÍ PŘÍTELI V STILU JAKUBA STUARTA
  28. BALLADA O KRÁLOVNĚ JOHANNE KASTILSKÉ
  29. MŮJ ŽIVOT
  30. PAGANINI
  31. VÝSMĚCH
  32. MRTVÝM BOHŮM