POZDNÍ LÁSKA

Jiří Karásek ze Lvovic

POZDNÍ LÁSKA
Když přiodívá sníh zem’ do rochety bílé, A jako varhany zní dálka vichřicí, Bych láskou provoněl své srdce pošetilé, Zpomínek rozhoupám vždy kaditelnici. Vy, jež jsem miloval, jimž srdce mé jest urnou, Jak zrna růžence vás v mysli probírám, Neb měl jsem teprve vás rád v tu chvíli chmurnou Když odcházeli jste, kdy měl jsem zůstat sám. V nach karafiátů když ústa vám se rděla, Když jste se zmocnili pro rozkoš mého těla, Jen cizost cítil jsem, žár váš v můj vanul chlad. Však nyní v samotě, když pavouk spleenu přede Svá zlata morosní do síti nudy bledé, Já nemilován již, sním o lásce k vám rád. 13