TOUHA PROKLETÍ

Jiří Karásek ze Lvovic

TOUHA PROKLETÍ
Pták bouří zahnaný, jsi v moje okna bil Svým křídlem zraněným. Já otevřel ti duši A tlukot šílený, jímž srdce tvoje buší, Jsem ve snu bláhovém pak ztišit zatoužil. Teď jinak chápu vše, že ke zmaru jdeš, vím. Neb ty tak hluboko jsi pohléd’ v prázdno bytí, Že i má láska teď, jež v prudký žár se nítí, Se tobě stínem zdá, tak chabě mizivým. Však přece toužím dál, když vším je duše mdlá, By vtiskla do čela nám aureolu zla Tajemná legenda a sláva zavržená, By lidé po věky se chvěli prokletím, Dvou tmavých milenců si šeptajíce jména, Z nichž plá hřích tajemný a pohrdání vším. 12