POUŠŤ

Jiří Karásek ze Lvovic

POUŠŤ
Ty, který zmizel jsi mně na vždy v dáli stmělé, Když v pozdní zpomínce svit vidím zraků tvých, Tu prudkost vyšlehne hned z mojí duše celé Jak plamen z majáku za nocí bouřlivých. Tvé stigma na věky já nesu teď a všemi Dál trpím mukami, za tebou tesknící. V mém srdci zůstal jsi, jak utkví kořen v zemi Po stromu, skáceném běsivou vichřicí. Poušť zbývá v duši mé, kde horko vzduchem vane, Kde tíhy poledne vzdech touhy nezmění. Tkvím dále nehybně, co požár všeho plane. A cítím: skončeno je putování marné, Když není ničeho než písky kolem žárné... Děs slunce vraždí mne a hrůza mlčení. 15