VÝSMĚCH

Jiří Karásek ze Lvovic

VÝSMĚCH
Mým celým osudem vzdor proti živlům zmítá. V tmy šachet s kahanem jdu svitů modravých, Bych dráždil třaskavá v nich nepřátelství skrytá. Však vstříc mi gnomů zní jen uštěpačný smích. Vír prudkých závratí pro rozkoš připraviti Své duši tajemnou já alchymií chtěl. Však srdce v šílenství se despotické řítí, Neb v parách otravných dech ňader k smrti zmdlel. Já toužil přemoci tvou, lásko, lethargii. Však v oči fosforné jak do výhně jsem kles’. Mé tělo v bolestech se spáleno teď svíjí. Jak Prométheus já šel k bohům za kořistí, K nim zpurný vzdor jak věž jsem blasfemickou vznes’... V mé věže ssutinách teď smích jen větrů svistí. 58