KURTISÁNA TRYFAINA NA AMETYSTOVÉ KAMEJI, VĚNOVANÉ CHARMIDOVI

Jiří Karásek ze Lvovic

KURTISÁNA TRYFAINA NA AMETYSTOVÉ
KAMEJI, VĚNOVANÉ CHARMIDOVI

Jsem krásná, Charmide, jak opojivý sen V svých těžkých klenotech, z nichž ametysty plají. Teď spouštím řízu svou, bys nahou zřel mne jen I hroty ňader mých, jež v nach se zalévají, Pohybem jediným svůj závoj strhnout znám, Bych v tobě zbudila žár touhy po svém těle. Chci klesnout, poddat se tvé smyslnosti hrám A slastí omdlévat v tvé síle rozvášnělé. Svých alabastrových a bledých tváří svit Chci snoubit v brunátnou jak broskev hněď tvé pleti, Z rtů krví prýštících chci vlhký pocel pít, Jak v loktech barbara tvou vilností se chvěti, Bys na mne zpomínal, až s gestem vzníceným Budoucích milenek klín budeš objímati, Až na vždy zmizelá, jen s tichým jménem svým Ti zbudu ve chvíli, kdy hnus tě z jiných schvátí... 35 Pak z rána k tobě v síň, již mátou provoněl Dech oněch kurtisán, chci přízrakem se snésti, Bys volal po mně jen, syt nudou cizích těl, Snil o mé nahotě jak o zmizelém štěstí, Bys s kovem zářícím smích směsoval rtů mých A s růží, s kučer tvých jež spadla v pozdní době, Bych vzplála vítězná i v příštích láskách tvých A navždy vzdálená, přec’ žila v jiných tobě... 36