ZÁPAD

Jiří Karásek ze Lvovic

ZÁPAD
Ztiš se, má duše! Ničeho již dál Si nepřej nyní! Zářit ještě chvíli Den bude marný, jako všechny byly, Jenž rozkoše ni žalu nepoznal. Ta chvíle, milence jež svádí blíž, Mne o samotě zas jen ponechává. Zpomínka mlčí jako hrobka tmavá, Kde srdce, lampa chvějná, hasne již. Chtěl bych teď myslit, cizí životu, Na léta, v kterých touha marně snila, Jež němá jako schody k mrtvým byla. Vše k zmaru šlo. Má duše v samotu Se chýlí bez výčitky, aniž žila, A z vlastní vůle klesá v nicotu... 18