SPLEEN

Jiří Karásek ze Lvovic

SPLEEN
Jediný příteli, jenž provázíš mne všady, Můj spleene! Osud když mou pohřbí naději, Když barvy ztratí svět, tu hodin šedé řady Jak tanečnice mdlé mne zvolna míjejí... Vše zmlká. V nitru mém se marně život křísí. Je pusto, pusto v něm. Jde nuda srdcem mým. Má láska? – – Zdá se mi, že miloval jsem kdysi. A sláva? Netečně ji navždy mizet zřím. Nic nemít, nebýti...! Neb všechno, všechno znaví. Vždy totéž láska k nám, co říkala už, praví, Jak ze svěc zhaslých kouř vždy týž se začne chvět. Sny klamou duhami, kde prázdnota spí šerá. Je dnes už lhostejný, kdo milován byl včera, A stín tam na stropě je víc než celý svět. 16
Básně v knize Endymion (in Spisy Jiřího Karáska ze Lvovic, svazek 14):
  1. VĚNOVÁNÍ
  2. TÍHA VĚČNOSTI
  3. ZJEV Z MINULA
  4. MARNÁ PÍSEŇ
  5. TOUHA PROKLETÍ
  6. POZDNÍ LÁSKA
  7. ZHASLÝ KLAM
  8. POUŠŤ
  9. SPLEEN
  10. CHORÉ JARO
  11. ZÁPAD
  12. PSYCHE
  13. DŮVĚRNOST V SOUMRAKU
  14. OPOJENÍ
  15. SESOSTRIS
  16. GALATEA
  17. ECHO
  18. HYAKINTHOS
  19. ENDYMION
  20. NARKISSOS
  21. IKAROS
  22. KURTISÁNA TRYFAINA NA AMETYSTOVÉ KAMEJI, VĚNOVANÉ CHARMIDOVI
  23. ALKIBIADES
  24. SAPFO
  25. VYHNANSTVÍ
  26. FRANCESCA DA RIMINI
  27. POSLÁNÍ PŘÍTELI V STILU JAKUBA STUARTA
  28. BALLADA O KRÁLOVNĚ JOHANNE KASTILSKÉ
  29. MŮJ ŽIVOT
  30. PAGANINI
  31. VÝSMĚCH
  32. MRTVÝM BOHŮM