POSLÁNÍ PŘÍTELI V STILU JAKUBA STUARTA

Jiří Karásek ze Lvovic

POSLÁNÍ PŘÍTELI V STILU JAKUBA
STUARTA

Nás smutek spojil kdys, jak křehký most dva břehy V temnotách spojuje. Ty chladný, bez změny, Jsi král můj pobledlý jak pozdních nocí sněhy, Z portrétu Rubense grand chmurně vznešený. Já, Steny, v prstech svých nach tulipánu tiše Teď tisknu v myšlenkách, co rty tvé do šera Paláce šeptají o slávě padlé Říše, Jež klesla v minulost jak v moře galéra. A nezřím ničeho, jen toužící rty žhavé, V tmy černém hedvábu rubíny pronikavé, Z nichž tvého osudu vstříc žhne mi záhada. My dávno mrtví jsme, hrob z naší vášně zírá, Co země chvěje se, a propast rozevírá Svou marnost pod námi, kam vše se propadá. 49