FILIPU LORDU WHARTONOVI

Jiří Karásek ze Lvovic

FILIPU
LORDU WHARTONOVI

Jak lovec plachou laň tvé tmavé zraky chvějné Vždy stíhaly svůj sen, když znaveně jsi zřel Svou krásu jinošskou v sklech chladných zrcadel Uprostřed dvořanů, jich nudy věčně stejné. Před mocí ostatních ses nikdy nepokořil A k slávě lhostejný, jsi mimo vše moh’ žít’, Byť přítel Cromwellův a králův favorit. Subtilní dandysmus tvé duši exil stvořil. Z portrétu van Dycka infante bledé pleti V modravém sametu pod.pláštěm zlatavým, V tvých zracích pozdrav zřím teď tajemně se chvěti: Vším kolem pohrdat’ pro vyvolenou chvíli, Až v marných touhách svých se samotáři schýlí Nad krásu, z dávných dob jež zjevuje se jim. 48